Jan Antonín Venuto. Půvab krajiny středních Čech na přelomu 18. a 19. století

Půvab krajiny středních Čech na přelomu 18. a 19. století

Výstava představuje dílo umělce, sběratele a duchovního Jana Antonína Venuta, narozeného v jihomoravských Jevišovicích, který během svých cest zachytil tvář české krajiny, měst a obcí na přelomu 18. a 19. století. Vybraná díla odrážejí především podobu středních Čech tehdejší doby na akvarelech a kresbách. Venutův soubor akvarelů, uložených v Rakouské národní knihovně, je dnes neocenitelným historickým pramenem. Výstava vznikla ve spolupráci s Galerií výtvarného umění v Havlíčkově Brodě, kde bylo v roce 2018 dílo Jana Antonína Venuta představeno poprvé v České republice.

Jan Antonín Venuto | Nelahozeves

Jan Antonín Venuto | Nelahozeves

Jan Antonín Venuto 1746-1833

Život a dílo

Duchovní, umělec a sběratel Jan Antonín Venuto se narodil v moravských Jevišovicích do, původem italského, rodu Venutů. Základní vzdělání získal v rodných Jevišovicích a od roku 1756 studoval na jezuitském gymnáziu ve Znojmě. Byla to, ale filosofická fakulta univerzity v Olomouci, která jej utvrdila v touze vydat se na církevní dráhu. V roce 1767 byl v Olomouci vysvěcen na podjáhna a následující rok v Kroměříži na jáhna. Roku 1768 zakončil teologické studium absolutoriem a o rok později, ve svých třiadvaceti letech, přijal na kroměřížském zámku kněžské svěcení.

Cesta jej po studiu zavedla na zámek v Jimramově, kde mu byla na žádost tamější hraběnky Marie Antonie z Waldorfu, svěřena funkce zámeckého kaplana a kooperátora. Po třech letech byl opět povolán do Olomouce a jmenován do funkce biskupského ceremoniáře.

V roce 1772 se Venutovi naskytla příležitost na další kariérní postup a v prosinci roku 1773 byl oficiálně uveden do funkce kanovníka kapituly v Mikulově. Za doby jeho působení v Mikulově na místo probošta nastoupil Jan Leopold rytíř Hay, který dříve působil jako děkan kapituly v Kroměříži. Přátelství mezi Venutem a novým proboštem zásadně ovlivnilo Venutův život. Díky Hayovi se jeho kresby dostaly do širšího podvědomí veřejnosti.

Jan Antonín Venuto | Adršpach

Jan Antonín Venuto | Adršpach 

Skicář a tužku nosil Venuto také na svých cestách. Zhotovoval veduty měst a krajiny, v nichž pobýval. Akvarely někdy doplňoval erby tamějších šlechtických rodů.

Cesty Leopolda Haye a Venuta se po Hayově odchodu z Mikulova rozdělily, ale ne na dlouho. Hay Venuta povolal do královehradecké diecéze, kde zastával funkci biskupa. V květnu roku 1807 se Venuto dočkal vrcholu své duchovní kariéry, byl ustanoven arcidiákonem.

Nadále se věnoval umění a zakázkám na předlohy k nejrůznějším rytinám.
Venuto byl v kontaktu s umělci Františkem Karlem Wolfem, Antonínem Puchernou, žákem F. K. Wolfa a rytcem a kreslířem Jiřím Döblerem, s nimiž ho pojila je spolupráce na historicko-topografických dílech.

Umělecké spolupráce a příležitostné zakázky neodvratně vedly Venuta k plánovitému vytvoření jeho vlastního souboru vedut měst, hradů, zámků… Do práce se pustil již v 80. letech 18. století, předlohou mu byly grafické listy, repliky, vzorníky, kopie děl jeho přátel, ale nejpodstatnější část tvořily jeho vlastní kresby z cest po českých zemích.

Jan Antonín Venuto | Bubeneč

Jan Antonín Venuto | Bubeneč

Podstatnou část předloh pro Venutovy veduty tvoří dílo pelhřimovského rodáka pátera Vojtěcha Benedikta Juhna, premonstrátského knihovníka a kreslíře Huga Václava Seykory, díla Antonína Pucherny, Františka Karla Wolfa a Jiřího Döblera, dále Balzerovy krkonošské veduty, lepty schwarzenberských panství, díla Karla Postla a Lorenze Janschy a Dietzlerovy pohledy na města.

V souboru 398 akvarelů vyobrazil 40 hradů, 60 zřícenin, více jak 200 zámků, 20 tvrzí, přes 450 kostelů, 60 klášterů, 170 měst a obcí a přibližně 80 vesnic. Jeho dílo je dílem celoživotním a nenahraditelným, jelikož existuje jen v jediném originále.

Dne 1. 4. 1833 Venuto ve svém bytě v Hradci Králové zemřel. Podle svého posledního přání byl pohřben u kostela sv. Martina v Chrašicích vedle svého přítele Jana Leopolda Haye.

Jan Antonín Venuto | Okoř

Jan Antonín Venuto | Okoř

Odkaz díla Jana A. Venuta

Venutovo dílo je cenným topografickým a historickým pramenem. Mapuje tvář české krajiny na přelomu 18. a 19. století a je zdrojem informací pro památkovou péči, kastelologii, archeologii, dějiny urbanismu a stavebně – historický výzkum. Kresby, často pojaté z netypických úhlů, jsou doplněny o legendy a popisy.

Důležitým pramenem jsou i Venutovy skicáře, jeden je uložený na zámku Žleby a druhý v muzeum ve Vysokém Mýtě. Obsahují autorovy poznámky, dílčí partie a nejrůznější zákoutí.

Venuto se úzkostlivě snažil vyobrazit, co největší území Čech, ale to byl na jeden lidský život nelehký úkol. Často se proto uchyloval k využívání cizích předloh, což nebylo tehdy neobvyklé.

Ačkoliv nejsou veduty vždy spolehlivým odrazem české krajiny 18. a 19. století, jsou často jediným dochovaným vyobrazením a je tedy na nás, abychom se na díla dívali se zdravým nadhledem. Co dělá Venutovo dílo výjimečným, je pečlivý a systematický přístup milovníka umění a vlastence, který, ač nebyl profesionálním výtvarníkem, vytvořil unikátní soubor vedut, který je hodný obdivu.

Soubor vedut je v současnosti uložený v Rakouské národní knihovně, kam se dostal ze sbírek císaře Františka I., který se sbírání map, knih, rukopisů a obrazů aktivně věnoval od roku 1784 a při příležitosti jeho návštěvy Hradce Králové, mu byl soubor dán darem.

Výstava 20. 5. – 18. 10. 2020
Středočeské muzeum v Roztokách u Prahy 
Zámek 1, Roztoky

muzeum-roztoky.cz

Jan Antonín Venuto | plakat
Studoval jsem u Mařáka
Pravda – Krása – Posedlost

Další články

Menu