Hudeček Antonín

(1872–1941)

* 14. 1. 1872  Loucká Budyně nad Ohří – † 11. 8. 1941 Častolovice

Žák pražské akademie u profesora Maxe Pirnera a Václava Brožíka, později se přidružil k žákům Mařákovy krajinářské speciálky včele s Antonínem Slavíčkem.

Byl malířem krajinářem, i když byla původně jeho výchova figurální. Přidružil se k „Okořským“ žákům Mařákovy krajinářské speciálky, kteří ve vsi Okoři hledali motivy ke svému tvoření. V čele této skupiny malířů stál Antonín Slavíček. Hudeček byl snivým lyrikem, malířem tichých večerů a měsíčních nocí a snivých podzimků. V roce 1902 na něj velmi zapůsobil pobyt v Itálii, v roce 1909 pobyt na Sicílii. Moře samo ho fascinovalo. V roce 1914 a 1915 moře znovu maluje na Rujaně. Roku 1916 maluje v Solnohradsku. Z podhoří pronikl do pravých hor, Alp. Byl jediný alpinista české moderní krajinomalby.  V roce 1916 se na jeho plátně poprvé objevila zimní krajina. V letech 1920 – 1921 tvoří v Báňské Bystrici, v Malých a Velkých Tatrách.  V pozdějších letech se dostává opět k moři do Dubrovníka, Neapole.  V letech 1927 – 1932 opakuje zájezdy na Podkarpatskou Rus a Východní Slovensko. Na jaře 1931 byl v Benátkách a v letech 1932 – 1941 častěji na Šumavě a na Písecku, kde ho poutalo poříčí Blanice a rybníky. Od rybníku Lada je také poslední jeho práce z 19. 6 . 1941: “ Borovice na břehu rybníka“.