Mánes Václav
(1793–1858)
* 1793 Praha – † 27. 3. 1858 Praha
Mladší bratr krajináře Antonína Mánesa a strýc malířů Josefa, Quida a Amálie Mánesových.
Po třech letech strávených ve škole u piaristů vstoupil roku 1808 na pražskou Akademii k Josefu Berglerovi a zde setrval až do roku 1824.
V letech 1829-1832 pobýval na šlechtické stipendium v Itálii, kde studoval staré mistry a v Římě se stýkal s malíři nazarénského okruhu.
Po návratu do Prahy se věnoval především náboženské malbě, která mu zajistila veřejný úspěch a v letech 1835-1836 a 1840 místo prozatímního ředitele pražské Akademie.
Vedle oltářních obrazů pro mnohé kostely v Čechách se věnoval historické malbě a vyrvořil také řadu kvalitních měšťanských podobizen.
Jeho monumentální dílo odpovídalo dobovým uměleckým konvencím a nepřekročilo hranice akademické malby, v portrétní malbě však dokázal velkou měrou vystihnout charakteristické a jedinečné rysy zobrazené osobnosti.