Veith Eduard

(1856-1925)

* 30.3. 1856 Nový Jíčín – † 18.3. 1925 Vídeň

Eduard Veith byl významným umělcem a pedagogem, který se narodil v Novém Jičíně. Veith se vyučil malířem pokojů u svého otce v Novém Jičíně a následně pokračoval ve studiu malířství na vídeňské Škole uměleckých řemesel rakouského muzea, kde byl žákem profesora Ferdinanda Laufbergera.

Během svého života podnikl několik studijních cest do Itálie, Belgie a Tunisu, což mělo vliv na jeho umělecký styl a inspiraci. V roce 1890 se stal členem vídeňského Domu umělců (Künstlerhaus) a v roce 1896 získal zlatou medaili na mezinárodní výstavě umění v Berlíně, což ho etablovalo jako významnou postavu mezi umělci té doby.

V roce 1905 byl jmenován profesorem na Technické vysoké škole ve Vídni a tam také trvale žil s krátkými přestávkami od ukončení studií. Později vyučoval na Škole uměleckých řemesel rakouského muzea ve Vídni a v roce 1920 byl jmenován řádným profesorem. V roce 1911 se oženil s Berthou Griesbeck, a žili spolu ve Vídni.

Eduard Veith udržoval pravidelné kontakty se svým rodným městem Nový Jičín a účastnil se výstav nejen ve Vídni, ale také v Novém Jičíně. Zemřel 18. března 1925 ve Vídni, a jeho čestný hrob se nachází na hřbitově ve vídeňské čtvrti Döbling, který vytvořil sochař Georg Leisek. Eduard Veith byl význačnou postavou rakouského uměleckého světa a jeho dílo a vliv na vývoj umění jsou dodnes uznávány.