Kuba Ludvík

(1863–1956)

* 16.4. 1863 Poděbrady – † 30.11. 1956 Praha

Narodil se jako druhé z třinácti dětí zámečníka Ludvíka Kuby a jeho manželky Anny, roz. Mikšovské.

Pocházel z chudé zámečnické rodiny. Již od mládí měl zálibu v kreslení , hudbě i zpěvu. Po kreslířské průpravě ve škole Karla Liebschera byl v roce 1890 přijat na Pirnerovo oddělení na Akademii výtvarných umění v  Praze. Po dvou letech odešel do Paříže, kde opět dva roky navštěvoval akademii École Juliana. V letech 1895 – 1904 byl v Mnichově v soukromé škole profesora Antonína Alžběha. V roce 1904 se usídlil ve Vídni, kde také vystavoval. Od roku 1911 se trvale usídlil v Praze.

Kuba studoval slovanské národy, aby poznal jejich hudbu, hudební nástroje a zvyky. Představil je umělecky i obsahově na plátně i ve svých knihách, čímž je zdokumentoval pro další generace. Rozsáhlá sbírka Slovanstvo ve svých spěvech (v 16 jazycích) svědčí o jeho etnografické tvorbě. Podobnou dokumentaci vytvořil v dalších pěti knihách Čtení o Lužici, Čtení o Starém Srbsku, Čtení o Makedonii, Čtení o Dalmacii, Čtení o Bosně a Hercegovině.

Na svých cestách po Evropě sledoval a zaznamenával všední den obyvatel a naslouchal jim. To ztvárnil v Cesty za slovanskou písní, Zaschlá paleta a Křižem kražem slovanským světem. Velká část zvyků a obyčejů, které zaznamenal, je dnes již pohřbena v propadlišti dějin.

Kuba navštívil Lužické Srby poprvé v roce 1886 a potom ještě třikrát v letech 1903, 1922 a 1929. Při svých cestách také vytvořil mnoho maleb lužickosrbských osobností, které dnes tvoří základ lužicko-srbské galerie. Kuba získal ve slovanských zemích mnoho vyznamenání a ocenění. Do Macicy Srbské zavítal v roce 1887 a byl jmenován roku 1923 čestným občanem města a roku 1945 mu Domowina udělila čestné občanství.