Ullmann Josef

(1870–1922)

* 1870 – † 1922

Pocházel z Plzeňska a malířství nezačal studovat v Praze, nýbrž hned v Mnichově, kam přišel roku 1894. Zprvu se vzdělával v soukromé škole prof. B. Schmiedta a prof. A. Finka, posléze na Akademii u prof. J. Hertericha.

Roku 1897 pak nastoupil na pražskou Akademii k prof. M. Pirnerovi a teprve na podzim 1898 se dal zapsat do krajinářské školy Mařákovy, kde absolvoval již následujícího roku.

Od roku 1900 se pravidelně jeho obrazy objevovaly na stránkách Zlaté Prahy i dalších periodik a hodně vystavoval v Praze i po celých Čechách.

Roku 1906 zakoupila první jeho obraz Moderní galerie.

V roce 1911 se nešťastně připletl do tzv. Boronaliho aféry a inzultoval Bohumila Kubistu, což mělo soudní dohru. Později se víceméně stranil společenského života, třebaže vystavoval a o jeho díla byl značný zájem.

Umělecky Ullmanna formovala chittussovská krajina a také tendence krajinářské secese, jíž měl možnost v Mnichově soustředěně poznávat – roku 1895 viděl v Glaspalastu bezesporu výstavu Worpswedských s jejich náladovými melancholickými plátny, v nejranějších pracích se tak snoubí romanticko-realistický názor s dekorativismem secese (březové háje), postupně s uvolněním štětcového přednesu se posiluje vizuální složka a Ullmann přechází k technice větších či menších skvrn, barvy roztírá do sucha do podložky i vrší v pastách, kombinuje olej i temperu a dociluje skutečného technického mistrovství.

Kolem roku 1910 se již natrvalo oddal ryzímu impresionismu se silnými akcenty žluté, červené, bílé, modré a dalších nelomených čistých barev, přičemž dosáhl zejména v letních a zimních motivech výrazově přesvědčivých výsledků. Teprve nadprodukce několika posledních let přinesla občasná zakolísání a nepokryté posílení manýry, jež tolik dráždila mladou avantgardu (J. Čapek).