Panuška Jaroslav

(1872–1958)

* 1872 – † 1958

Jeden z nejoriginálnějších zjevů Mařákovy školy, nejen malíř krajin, ale také pohádkových, fantastických a strašidelných výjevů, posléze i vizí z pravěkého života.

Studia na Akademii začal u Pirnera (1889-1890) a pokračoval další léta u Mařáka, u něhož absolvoval r. 1898. Do té doby ovšem stihl mnoho cestovat (Drážďany, Mnichov, Benátky, vícekráte Balkán, kde jeho otec působil jako geometr.

Rokem 1897 datovaný olej „Sarajevo“ zaujme mistrnou apartní stříbřitěmodrou škálou) a poznávat světlé i stinné stránky života. Zážitky přetavil ve svérázné kresby postav ztracených existencí, které poznal při vlastním bohémském putování, a co neviděl na vlastní oči, to dodala jeho bohatá obrazotvornost. Proto jsou jeho krajiny plné tajemství, někdy i úzkosti a děsu („Duch mrtvé matky“, „Pohádková studánka“, „Hrad z pohádky“).

Za zcela unikátní pak musíme uznat jeho upíry a strašidla, jimiž údajně strašil již v Mařákově ateliéru kolem r. 1895, znal jistě vodníky a příšerky Schwaigerovy, nicméně nen-podoboval, naopak hýřil svéráznými nápady někdy na hranici ztřeštěnosti („Sen blázna“, AJG Hluboká n. Vltavou). Mnohá tehdejší kurioza reprodukovaly dobové časopisy, nejvíce Zlatá Praha a Volné Směry, půvabný celek tvoří kniha V Říhy „Letní noc“, jíž Panuška ilustroval celou (1905).

Třebaže volnost rukopisu štětce je v olejích zřejmá již kolem roku 1900, teprve kolem r. 1907 přistupuje k pádnějšímu impresivnějšímu přednesu, kdy v hutných tazích napitého štětce báječně zachycuje okamžiky na polích a lukách, vodní hladiny, ohníčky s cikány, chatrče nebo slunce v korunách stromů.

Po r. 1910 vznikají jeho pohledy do pravěku domácí krajiny s mamuty a pralesy, s jeskynním člověkem a jeho pohanskými obřady, s dávnými sídlišti a modlami.

Ve 20. i 30. letech byl několikrát u Jaderského moře, kde namaloval nejen konvenční mariny, ale bravurně se zhostil i zátiší (krabi). Jeho kochánovský domicil v Posázaví, kde vyrostli v malíře i oba synové, se stal již před válkou legendou, žijící vlastně dodnes.

keyboard_arrow_up