Max Gabriel Cornelius (1840-1915)

Max Gabriel Cornelius (1840-1915)

* 23.8. 1840 Praha – † 24.11. 1915 Mnichov

Syn sochaře Josefa Maxe a synovec sochaře Emanuela Maxe, jejichž pražský ateliér byl kolem poloviny 19. století střediskem většiny sochařských zakázek i školou jedné generace českých sochařů.

Sám Gabriel Max studoval figurální malbu na Akademiích - v letech 1855-1858 v Praze u Eduarda Engertha, v období 1858-1861 na císařské stipendium ve Vídni u Karla von Blaase, Karla Mayera, Christiana Rubena a Karla Wurzingera a v letech 1863-1867 v Mnichově u Karla Theodora von Piloty, mezi jehož žáky rychle vynikl. V tu dobu se v Mnichově trvale usadil, od roku 1869 zde měl vlastní ateliér.

V letech 1879-1883 působil na mnichovské Akademii jako profesor historické malby a jeho škola se stala pojmem. Nejčastěji ho zaujal náboženský, mytologický a historický námět, ale s úspěchem také portrétoval a ilustroval.

Hodně cestoval, pobýval v Belgii, Holandsku, Irálii a Francii. Do poslední chvíle byl uznávaným a obdivovaným umělcem, získal mnoho vyznamenání a ocenění na výstavách ve Vídni, Mnichově a Berlíně, jeho salónní malbu za velké peníze kupovalo boharé mondénní publikum. Max neztrácel kontakt s domovem, od roku 1869 obesílal pražské výsravy Krasoumné jednoty.

V roce 1875 jej nazval Jan Neruda v Národních listech „geniálním umělcem a miláčkem českého publika". V uplynulých letech se však Maxovy obrazy v Praze nevystavovaly. Především proto, že byl počítán mezi „pražské Němce" a také pro jejich mystickou, mnohdy bizarní obsahovou náplň.

max-gabriel-cornelius-signature

 

Publikováno: České malířství 19. století - Naděžda Blažíčková-Horová