Schůzka u kapličky

Piepenhagen August Bedřich (1791–1868)

1818-1820

Olej na plátně

62 x 81 cm

Signováno vpravo dole

Vystaveno: Rubešova galerie, 1917, zapůjčené z majetku Ferdinanda Schlägera

Vystaveno: Severočeská galerie výtvarného umění Litoměřice, 2018

Odborný posudek: PhDr. Šárka Leubnerová

Piepenhagenův obraz je výjimečnou ukázkou spojení krajinomalby a časného žánru v českém prostředí. Je také velice zajímavým příkladem využití neoklasicistního uvažovaní v tvorbě autora bytostně spjatého s romantismem. Krajina je vytvářena při znalosti dobových vzorníků, které sloužily jako malířské receptáře dávající umělcům možnost rychlého osvojení některých charakteristických typů. Do idylického krajinného rámce autor zakomponoval mladý pár stojící před výklenkovou kapličkou. Rurální rámec je pojat ještě v klasicistním módu a jeho účelem je zdůraznění nálady pro žánrovou scénu v popředí. Nicméně idyla nemusí být jednoznačnou idylou, ale v této době ne zcela běžným anekdotickým žánrem. Vysvětlení lze nalézt především v zamýšlených gestech mladého muže a rozpacích neméně mladé dívky stojících před kapličkou. V ní vyobrazený mariánský výjev se vztahuje k dívce v popředí, která se drží za břicho. Jeho zvětšení a poukaz na již zmíněný obrázek v kapličce naznačuje dívčino těhotenství. Typ krajiny uvedl do českého prostředí především Karel Postl, od nějž je známo několik děl podobného zaměření. Syžet vychází ze slavného motivu Et in Arcadia Ego, v němž Nicolas Poussin metaforicky zobrazil setkání pastýřů se smrti. Ve smyslu Vanitas pojímali téma i umělci v klasicismu. Témata využívali umělci především při vytvářeni novoročenek, kdy podobné niky sloužily například pro vepsaní časového údaje. Vedle výklenku býval většinou znázorněn okřídlený bůh času Chronos s kosou. Na neoklasicistní východisko v tomto případě ukazuje i zaměstnaní mladíka, který zde vystupuje jako sekáč s kosou. Umělec tak vlastně jen využil námět Chrona a dal mu podobu romantického milence, přijme-li hypotézu dívčina těhotenství. V českém prostředí jsou podobná zpracovaní známa v díle prvního ředitele pražské akademie Josefa Berglera a profesora krajinomalby tamtéž, již zmíněného Karla Postla.

Archiv Galerie Marold