Myslbek Josef Václav

(1848–1922)

* 1848 Praha – † 1922 Praha

Český sochař Josef Václav Myslbek se narodil 20. června 1848 v Praze v rodině chudého malíře pokojů. Původně se měl podle přání své rodiny stát ševcem, nicméně aby se vyhnul tomuto povolání, sám si zajistil práci v dílně známého sochaře Václava Levého. Když Levý v roce 1870 zemřel, rozhodl se Myslbek studovat na pražské Akademii výtvarných umění, nicméně musel se zapsat na malířství, protože Akademie nenabízela žádné vzdělání pro sochaře. V letech 1872 až 1873 pak v rámci studia pobýval v Drážďanech.

V roce 1873 se Myslbek oženil a společně se svou manželkou Karolinou měl postupně osm dětí, nicméně většina z nich zemřela ještě v dětském věku. Aby Myslbek svou rodinu uživil, musel často pracovat na mnoha zakázkách najednou.

Po vystudování si Myslbek otevřel svůj vlastní ateliér, kde začal tvořit sochy. V roce 1878 odjel do Paříže, kde dále studoval francouzské sochařství, ve kterém našel hlubokou inspiraci. Inspiraci rovněž nacházel v české vlastenecké literatuře, která oslavovala české tradice a kulturu.

Myslbek je považován za zakladatele a klasika tradice českého sochařství, jako umělec se však prosadil poměrně pozdě. Mezi jeho první významnější práce patřily plastiky zosobňující postavy ze starých českých bájí a pověstí, které vytvořil pod vlivem romantismu, secese, antiky a vlastenectví romantického malíře Josefa Mánesa – jednalo se tehdy o dvě sochy Zpěvohra a Činohra, které v roce 1871 vytvořil pro Národní divadlo.

V osmdesátých a devadesátých letech devatenáctého století již Myslbek tvořil velká a významná díla. Mimo jiné v této době vytvořil také sousoší pro Palackého most (Záboj a Slavoj, Přemysl a Libuše, Ctirad a Šárka a Lumír s Písní), které bylo po 2. světové válce přemístěno na Vyšehrad. Vytvořil také náhrobek kardinála Bedřicha knížete Schwarzenberga, který byl umístěn v chrámu Sv. Víta.

Myslbek od roku 1887 až do své smrti pracoval na svém nejvýznamnějším díle, pomníku Svatého Václava umístěném na Václavském náměstí v Praze. K zpracování této sochy Myslbek vytvořil bezpočet nákresů, studií a modelů, i když si zpočátku vůbec nebyl jist, zda bude jeho socha pod politikou Rakouska-Uherska realizována. Tato socha byla nakonec dokončena rok po Myslbekově úmrtí a byla doplněna sochami českých patronů: Sv. Ludmily, Sv. Vojtěcha, Sv. Prokopa a Sv. Anežky. Sousoší Sv. Václava se následně stalo zosobněním českých bájí a pověstí a novým symbolem české státnosti, ale také nedílnou součástí Václavského náměstí.

Myslbek se také zabýval tvorbou realistických bust. Mezi osobnosti, které takto zachytil, patřil například Bedřich Smetana (ve foyeru Národního divadla), František Palacký, Josef Hlávka aj. Mezi nejznámější Myslbekovy pomníky patří pomník Karla Hynka Máchy na Petříně a pomník F. L. Riegra v Riegrových sadech.

Myslbek od roku 1885 působil jako profesor na Uměleckoprůmyslové škole, od roku 1896 se stal profesorem na Akademii výtvarných umění. Ovlivnil tak celou řadu sochařů nastupující generace: novopacké rodáky Stanislava Suchardu a Bohumila Kafku, a dále Otakara Španiela, Quida Kociána, Josefa Mařatku, Ladislava Šalouna a Jana Štursu. Myslbek byl velkým přítelem Václava Brožíka a Vojtěcha Hynaise.

Myslbek zemřel 2. června 1922 v Praze. Byl pohřben na vyšehradském Slavíně.