Kalvoda Alois

(1875–1934)

Pocházel ze Slapanic u Brna a u Mařáka studoval pět let. Pozornost vzbudil již svým absolventským obrazem „Osiky u Velkých Němčic“ (1897), ale známe i výjimečně zdařilé obrazy starší.

Podzim r. 1897 jej svedl do Hvězdy se Slavíčkem, jehož tvorba jej až tak zásadně nezasáhla. Již jako akademik se odchyloval od směru Mařákovy školy, od malování melancholických krajin směřovala jeho tvorba k dekorativnějšímu pojetí krajiny v barvě i motivu.

V roce 1900 mu Hlávkovo stipendium umožnilo cestu do Paříže (spolu se sochařem Mařatkou) a na Marnu, odkud si odnesl zejména barevnější paletu a prosvětlenější způsob malování. Tehdy si také na Královských Vinohradech založil později dosti prosperující malířskou školu, odkud vzešli mj. M. Benka, J. Váchal či 0. Hůrka.

Pobyt v Mnichově r. 1901 mu dal povědomí o nesmírné šíři dobových trendů a podnětů, takže v bezprostředně následujících letech shledáváme u Kalvody vskutku rozličné obrazy, ať námětově, tak pojetím.

První soubornou výstavu uspořádal v Praze r. 1902 a od té doby prakticky z výtvarné scény nezmizel. Byl činný literárně, zkusil si i scénografii („Prodaná nevěsta“, 1915), přednášel o umění, redigoval časopis Dílo.

Jako temperamentní malíř opustil záhy krotký realismus i náladové krajinářství a po několika umělecky sporných cyklech se oddal secesnímu dekorativismu (známé březové háje, později bohužel poněkud zprofanované), aby nakonec kolem roku 1907 přešel plně na pole impresionismu, kde neváhal užít nejednou tónů do tehdy u nás zapovězených.

Dlužno říci, že v některých drobnějších dílech zazní před r. 1910 i určité prvky expresionistické malby. Prosté motivy českého kraje ztvárňoval širokým štětcem, jasnou a veselou barvou. Vynikající práce jsou z okolí Rohatce, Strážnice a Břeclavska, zimní motivy pak z okolí říčky Volyňky v Pošumaví. Ve své době náležel Kalvoda k nejlepším krajinářům střední Evropy.

keyboard_arrow_up