Pinkas Soběslav Hippolyt

(1827–1901)

* 7. 10. 1827  Praha – † 30. 12. 1901 Praha

Syn pražského advokáta a politika Adolfa M. Pinkase se účastnil pražského revolučního ruchu roku 1848 jako centurion studentské legie a v roce 1849 Kroměřížského sněmu jako dopisovatel Havlíčkových Národních novin a ilustrátor Šotka, kde vycházely karikatury poslanců.

Vystudoval práva, ale přátelství s pražskými umělci ho přivedlo k malířství. Nejprve se učil u Františka Čermáka a roku 1849 letmo prošel ateliérem Christiana Rubena na pražské Akademii.

V letech 1850-1853 pobýval v Mnichově v soukromé škole Johanna Baptista Berdellého, roku 1854 se ještě stal v Paříži žákem Thomase Couturea.

V roce 1857 se usadil ve Vaux-de-Cernay, v údolí Chevreusy nedaleko Paříže.

Roku 1869 se vrátil do Prahy a stal se profesorem kreslení na Vyšší dívčí škole.

Po roce 1875 byl výkonný spíše jako publicista a organizátor než malíř. Byl předsedou, místostarostou a starostou výtvarného odboru Umělecké besedy, založil Alliance française, spolek pro francouzsko-české styky, a jeho prostřednictvím
propagoval českou kulturu ve Francii. Přispíval do Květů a Humoristických listů, redigoval publikaci Národ sobě, vydanou po požáru Národního divadla.

Pinkas se ve Francii orientoval na krajinářství barbizonské školy, na realismus Gustava Courbeta a na Milletovy obrazy venkovského života. Uplatnil se i jako malíř porcelánu, pod vlivem čínských vzorů maloval ozdoby fajánsových mís a váz.

keyboard_arrow_up