Mařatka Josef

(1874–1937)

* 21. 5. 1874 Praha – † 20. 4. 1937 Praha

Narodil se v rodině obuvníka Viléma Mařatky a jeho manželky Anny, rozené Metznerové, jako starší ze dvou synů (syn Vilém Mařatka se narodil 1876). Rod Mařatků pocházel z Vysokého nad Jizerou v Podkrkonoší, ale rodiče Josefa Mařatky se přestěhovali do Prahy a jejich syn se narodil v ulici Žitná 564/14 v Praze, kde bydlel také Antonín Dvořák nebo malíř Jaroslav Věšín. V letech 1889–1896 studoval na Uměleckoprůmyslové škole u Celdy Kloučka, následně pak, do roku 1899, u Josefa Václava Myslbeka, se kterým přešel do nově zřízeného ateliéru sochařství na Akademii výtvarných umění. V roce 1900 získal za sochu Ledaři na Vltavě Hlávkovo stipendium a odjel do Paříže, kde do roku 1904 pracoval v ateliéru Auguste Rodina jako jeho asistent. V roce 1902 uspořádal v Praze výstavu jeho díla. V letech 1908–1909 opět pobýval v Paříži a se Stanislavem Suchardou podnikl studijní cestu po francouzských katedrálách.

V roce 1909 zorganizoval v Praze výstavu Antoina Bourdella, která významně ovlivnila vývoj sochařství v Čechách. V roce 1912 byl na studijní cestě v Itálii. Za 1. světové války během vojenské služby zhotovil několik portrétů generálů. Další studijní cesty do Francie a Itálie podnikl v letech 1924, 1926, 1930.

Od roku 1920 působil jako profesor na Uměleckoprůmyslové škole v Praze. Byl členem SVU Mánes, České akademie věd a umění a roku 1920 jmenován řádným členem Société des Beaux Arts v Paříži.

Byl pochován na Olšanských hřbitovech (VI. hřbitov, oddělení 7a, hrob 52). Jeho synem byl lékař, internista a gastroenterolog, univerzitní profesor Zdeněk Mařatka a vnukem hudební skladatel žijící ve Francii, Kryštof Mařatka.

Ve svých prvních pracích se snažil reagovat na počínající expresionismus, pod Rodinovým vlivem se začal orientovat na secesní symbolismus. K jeho nejvýznamnějším dílům, která vznikla v Rodinově ateliéru patří Opuštěná Ariadna (1903). Tato socha s obrysově uzavřenou formou a volným středem významně ovlivnila další vývoj sochařství v Čechách.[4] V letech 1902–1904 Mařatka kreslil a modeloval pomník letce Santose-Dumonta pro Buenos Aires, který se přes své kvality nikdy nedočkal realizace. Později se nechal silně ovlivňovat Bourdellem, po válce navazoval na myslbekovskou tradici monumentálního sochařství. Ve 20. letech se vyrovnával i s tendencemi sociálního a neoklasicistního umění a vytvořil některé plastiky pro fasády veřejných budov (Dělnická úrazová pojišťovna, Praha 7). V letech 1905–1907 spolupracoval se Stanislavem Suchardou na pomníku Palackého, pro který modeloval skupiny figur na čele podkovovitých zakončení. Spolupracoval také se sochařem Josefem Mauderem a modeloval některé sochy na Šalounově pomníku Mistra Jana Husa. V letech 1921–1926 vytvořil celkem třináct portrétů a pomníků prezidenta T.G. Masaryka (1926, San Francisco). Je autorem figur na pomníku Praha svým vítězným synům na Náměstí Pod Emauzy v Praze

Zdroj: WiKi

Menu