Mánesová Amálie

(1817–1876)

* 21. 1. 1817  Praha – † 4. 7. 1876 Praha

Nejstarší z dětí Antonína Mánesa, byla žačkou svého otce a podle jeho přání se věnovala krajinářství místo figurální malbě, jak chtěla sama.

Roku 1840 s bratrem Josefem Mánesem malovala v Krkonoších, rok poté s ním podnikla cestu do Drážďan. Navštívila Vídeň a několikrát rakouské Alpy.

Na přelomu padesátých a šedesátých let s oběma bratry pobývala v okolí Hrubé Skály. Vrcholu tvorby dosáhla ve čtyřicátých a padesátých letech, kdy malovala krajiny lyrického odstínu s perspektivou dálek i rozlehlé šíře.

Roku 1851 ocenil její malířské umění Ludvík Rittersberg. Po otcově smrti převzala všechnu starost o rodinu. Odmítla sochaře Václava Levého, nikdy se neprovdala a malířské nadání obětovala péči o bratry.

V roce 1853 si otevřela ve Spálené ulici čp. 75 soukromou malířskou školu pro paní a dívky ze šlechtických a měšťanských rodin. Právě zde získala malířské základy Zdenka Braunerová. Kromě krajin malovala s oblibou ovocná a květinová zátiší.

Často používala akvarelu, ve kterém mohla uplatnit smysl pro barvu a lineární kresebnost.

Menu