Chwala Adolf

(1836–1900)

* 4.4. 1836 Praha – † 14.3. 1900 Vídeň

krajinář, představitel pozdně romantické a realistické krajinomalby 2. poloviny 19. století, v některých dílech blížící se až na samou hranici impresionismu, patří k významné generaci českých krajinářů studujících na pražské Akademii v ateliéru Maxe Haushofera v 50. letech 19. století. Jeho dílo a životní osudy byly dlouhou dobu obestřeny řadou nejasností a otázek.

Vyrůstal ve skromných poměrech (jeho otec byl kloboučnický mistr), byl nejstarší z pěti dětí. Na pražskou Akademii vstoupil už v 15-ti letech (1851), 3 roky byl v přípravce a od školního roku 1854/1855 v krajinářské škole Maxe Haushofera. Studia zde ukončil v r. 1859. V r. 1864 se odstěhoval z Prahy do Vídně, aby tam pokračoval v úspěšně započaté malířské kariéře. V r. 1871 se ve Vídni oženil s Josefou Procházkovou, s níž vychoval 8 dětí. Syn Fritz (1872–1936) se věnoval krajinářství zpočátku pod Chwalovým vedením, pak na státní průmyslové škole a od r. 1889 studoval ve Vídni na Akademii. Námětově i výtvarně vycházel z otcovy tvorby, ale jeho obrazy nedosahovaly kvalit Adolfa Chwaly. Dcera Leopoldina (1867–1947) se vedle hudby také pod otcovým vedením věnovala krajinomalbě. Jak dokládá její jediný známý obraz Večer u napajedla, ikdyž neměla hlubší malířské vzdělání, nebyla bez talentu.

Důvody Chwalova přesídlení do Vídně nejsou známy, ale jak se později ukázalo toto jeho rozhodnutí mělo zcela zásadní vliv na povědomí o jeho práci a téměř jej vyloučilo z pražské umělecké scény. Jako malíř žijící v zahraniční byl pokládán za rakouského umělce. A tak, přestože je Chwalova tvorba početná, byla po celé 20. století opomíjena, jeho dílo se neobjevovalo na žádných z pražských výstav malířství 19. století, Chwalovo jméno bylo pouze zmiňováno  v seznamu Haushoferových žáků. V posledních letech se ale situace změnila, zájem o jeho díla je nebývalý, což svědčí o lepší informovanosti veřejnosti o malířství 19. století, i o zájmu trhu s výtvarným uměním o kvalitní díla i jiných umělců, než těch, kteří se pravidelně objevují na výstavách a expozicích. Chwala po celý život cestoval mezi Čechami, Moravou, Dolním a Horním Rakouskem, Alpami a Bavorskem. Motivy z těchto oblastí se časově prolínaly, některé v určitém období převažovaly. Jeho krajiny jsou založeny na plenérových studiích. Po způsobu romantiků je dokonale komponoval a detailně maloval v ateliéru. Hlavním motivem jeho obrazů je přesvědčivé zachycení situace v krajině, např. přicházející bouře či hutné dešťové mraky. Řada autorských replik dokládá, že Chwalova práce byla úspěšná a žádaná. Chwalovy noční krajiny tvoří další část jeho díla. Dokázal v nich v působivých barvách popsat charakter i náladu noční přírody. Jeho prvním známým nokturnem je krajina s čápy, nazvaná Čapí sněm (1859), v němž zpracoval často se opakující školní téma a tematicky tak navázal na starší dílo Adolfa Kosárka, Leopolda Stephana i ranou práci Julia Mařáka.

Alpské motivy se v jeho díle objevují už okolo r. 1860, ale po jeho přesídlení do Vídně (2. pol. 60. let 19. stol.) dominují. Maloval horské potoky a jezera pod horami, především alpská jezera Mondsee a Königsee mu byly velkou inspirací. Vedle těchto horských motivů vznikaly také pohledy na rovinaté krajiny s řekami nebo tůněmi. Není bez zajímavosti, že není znám žádný Chwalův zimní motiv. I po přestěhování do Vídně se Chwala často vracel k povodí Vltavy a Sázavy, na Šumavu, jižní Moravu, řada prací pochází také z Dolního a Horního Rakouska i Bavorska. Pozdní Chwalova tvorba (přibližně od 2. poloviny 80. let 19. stol.) byla sice konfrontována s novými krajinářskými proudy, ale setrvala na úrovni pozdního romantismu. Formu náladového impresionismu ve svých pozdních dílech Chwala pojímal spíše pocitově, což dokládá snad nejvíce plátno Na cestě v listnatém lese (1890–1895).

Chwala nedokázal sice popřít své školení, celý život tvořil v duchu Haushoferova učení a svůj navyklý malířský styl nezměnil, avšak jeho tvorba přinesla další kvalitu do širokého rejstříku krajinomalby 19. století.

Menu