Bubeníček Ota

(1871–1962)

* 1871 – † 1962

Rodák z Uhříněvsi u Prahy, zpočátku působil jako litograf v Haasově dílně, ale touha po umělecké volnosti ho zavedla v roce 1898 na Akademii k prof. Mařákovi.

Rád maloval české krajiny s chaloupkami zalitými sluncem, cesty s dalekými výhledy, pole pod vysokou oblohou, staré košaté stromy. Poprvé předstoupil před veřejnost v r. 1900 na výstavě K. J. v Rudolfinu. Od té doby každý rok vystavoval v „Mánesu“ a v J. U. V. v Praze.

Na výstavě v Obecním domě v listopadu r. 1932 vystavoval společně s Kavánem a Panuškou obrazy „Mladá Vožice“, „Zalý“, „Valašská pila a mlýn“ (olej z r. 1908, vystaveno na Německo-anglické výstavě r. 1913 v Londýně).

Bubeníčkovo vskutku mnoha početné dílo nestejných kvalit má několik vrcholů: vynikající práce nalezneme hned na počátku – obraz „Pod hrází“ datovaný 1901 byl patrně absolventskou prací u prof. Ottenfelda. Byl vystaven v Rudolfinu a reprodukován ve výstavním albu. Realistický základ tvoří rámec pro koloristicky chutnou venkovskou scenérii. Zatímco na větších formátech dosud „komponuje“, v drobnějších lepenkách pokouší dobové směry a nejednou s vynikajícími výsledky – umně snoubí do sucha roztírané plochy s pastózními akcenty, využívá tón podložky pro osobitý výtvarný záměr, zkouší přenášet do výstavby obrazu grafické postupy atd. Vrcholné práce fauvistického rázu najdeme v letech 1907-1909.

Po r. 1910 zaujmou některé obrazy ovlivněné německým krajinářstvím. V až bezbřehé produkci se postupně ztrácí některé opravdu kvalitní krajinomalby sumarizující vše dosud naučené (větší kompozice z let 1915-1925).

Do vysokého stáří Bubeníček kreslil i maloval, vystavoval a stal se jedním z nejoblíbenějších Mařákovců vůbec.

keyboard_arrow_up