Wiesner Adolf (1871 - 1942)

Wiesner Adolf (1871 - 1942)

Normal 0 21 false false false CS X-NONE X-NONE MicrosoftInternetExplorer4 Normal 0 21 false false false CS X-NONE X-NONE MicrosoftInternetExplorer4

Adolf Wiesner (1871–1942) náležel ke skupině mladých umělců, kteří se sdružili v polovině devadesátých let 19. století ve Spolku výtvarných umělců Mánes a v roce 1896 založili nezávislý časopis české moderny Volné Směry. Po studiích u Maxe Pirnera v Praze, Leona Pohla v Drážďanech a Otto Seitze v Mnichově se stal roku 1893 žákem Vojtěcha Hynaise, který tehdy zahajoval svoji výuku na pražské Akademii.

V letech 1900 až 1910 pobýval převážně v Paříži, kde se stýkal s A. Muchou a dalšími českými umělci a pravidelně vystavoval své obrazy v Salonu francouzských umělců. Po svém návratu do Prahy se stal jedním z předních pražských portrétistů. V roce 1916 uspořádal společně se svojí ženou Helenou výstavu v Rubešově galerii na Ferdinandově třídě v Praze, která představila jeho dílo pražské veřejnosti. Od té doby se stal vyhledávaným portrétistou pražské společnosti. Vedle velkého množství portrétů dívek, manželských podobizen a dětí portrétoval i mnohé známé osobnosti jako sochaře Stanislava Suchardu (1897), malíře Alfonse Muchu (1900), spisovatelku Růženu Jesenskou (1903), svého pařížského mecenáše Freunda-Deschampse (1902) a jeho rodinu, ruskou herečku Olgu Vladimirovnu Gzovskou (1912), pražského herce Gustava Löwyho (1907), ing. Emila Kolbena (1920), JUDr. Julia Petscheka a jeho ženu Martu nebo rentgenologa dr. Václava Švába a řadu dalších. u.