Nejedlý Otakar (1883-1957)

Nejedlý Otakar (1883-1957)

V letech 1898 - 1901 studoval na soukromé malířské škole Ferdinanda Engelmüllera, žáka Julia Mařáka. Důležitým mezníkem jeho tvůrčího života se stala v roce 1909 cesta na Cejlon spolu s malířem Jaroslavem Hněvkovským a posléze do Indie, kde oba setrvali až do roku 1911. V roce 1914 po návratu z cest prožil ve své tvorbě na krátko kubistické období. V roce 1919 byl vyslán spolu s malířem Vincencem Benešem na bojiště I. světové války do Francie, aby namaloval místa, kde bojovali čeští legionáři. Od roku 1920 - 1925 zajížděl každoročně tvořit na Dalmácii, do Itálie a Francie. V roce 1925 byl jmenován profesorem krajinářské školy na Akademii výtvarných umění v Praze. Od této chvíle se začala odvíjet jeho pedagogická kariéra, která se pro adepty krajinomalby v Čechách stala nezapomenutelnou legendou. Nejedlý se osvědčil nejen jako výtečný učitel, ale zároveň jako příklad vzácného charakteru, kterému nechyběl smysl pro humor. Od ranných uměleckých začátků se pohyboval v pražských bohémských kruzích a ve vzpomínkách pamětníků zůstal jako "Oťas", umělecká individualita zasluhující obdiv a úctu. Ve dvacátých letech začal malovat v intencích neoklasicismu, který rozvíjel i později, až do osobité malířské polohy oslavující českou krajinu. Pravidelné zájezdy se školou na Korsiku, do Francie, Itálie a na Dalmácii v letech 1925 - 1939 se v jeho tvorbě a pedagogických aktivitách staly nezapomenutelnými událostmi. Otakar Nejedlý v závěru své tvorby zůstal věren svému přesvědčení o poslání malíře - krajináře, rezignoval již v mládí na nastupující dobové modernistické trendy.