Kostěnec Jan (1834-1905)

Kostěnec Jan (1834-1905)

* 3.8. 1834 Bílá Hůrka u Hluboké – † 12.4. 1905 Praha

Jan Kostěnec studoval na pražské Akademii v letech 1852-1853, ve studiu pokračoval v letech 1856-1861 v ateliéru Eduarda Engertha.

Byl malířem žánrů, podobizen a historických scén. Vystavoval pravidelně na výstavách Krasoumné jednoty v letech 1858,1859,1860, 1861 a 1877.

V roce 1859, pod katalogovým číslem 87 bylo vystaveno plátno „Kónig Enzio im Kerken". Obraz byl zaslán z ateliéru Akademie a na výstavě nabízen za cenu 80 zlatých. Dílo se dostalo do sbírek Východočeské galerie v Pardubicích v roce 1963.

Historické náměty byly v 19. století v popředí zájmu umělců a těšily se značné oblibě u široké veřejnosti. Témata z historie nacházíme zpracovaná v literatuře, hudbě i ve výtvarném umění. Jejich výběr vycházel nejprve z romantického obdivu k hrdinským činům, nebo nenaplněné lásky atp. Na obrazech byla zachycena významná osobnost v charakteristickém postoji a oslavován její příběh, činy a myšlenky. Současně s formováním národního sebevědomí byly hledány motivy odrážející požadavek legitimity a suverenity. Námětem těchto děl byly významné události z dějin.

Historická malba se vyvíjela od didakticko-informativních obrazů k malbě popularizující, které záhy převzala i roli politickorepre-zentativní. Námětem našeho obrazu je romantický příběh věznění krásného Enzia, významného italského feudála a básníka. Byl nemanželským synem císaře Fridricha II., v roce 1238 se stal králem Sardinie. Pro císaře získal rozsáhlá území v Itálii. 26. května 1249 byl v bitvě u Fossalta zajat a vězněn.

Jeho otec marně nabízel Bologni, svobodné městské republice, vše možné, peníze, rozšíření území, ale ta svého zajatce nepropustila. V žaláři, jehož vazba nebyla přísná, strávil dvacet dva let. Ve vězení mohl přijímat návštěvy, skládat básně, nablízku mu byla milovaná Lucie, která s ním vězení dobrovolně sdílela. Jeho přátelé se ho pokusili vysvobodit ve vinném sudu, ale prozradily ho zlaté vlasy prodírající se štěrbinou. Hrdina Ghibelinů zemřel ve vězení v Palazzo Re Enzo v Bologni v roce 1272. Příběh nalezneme zpracovaný i v literárních a hudebních dílech, například Richard Wagner složil v roce 1832 předehru ke králi Enzio, která se hrála v lipském divadle.