Jahn Jan Jakub Quirin (1793-1802)

* 4.6. 1739 Praha – † 18.6. 1802 Praha

Žák pražského piaristického gymnázia vedeného Gelasiem Dobnerem získal první umělecké školení u svého otce, malíře Jakuba Vavřince, později se učil u Johanna Ferdinanda Schora.

Asi v letech 1758-1762 byl pomocníkem Františka Xavera Pálka.

Od roku 1762 žil a působil jako malíř fresek, oltářních obrazů a podobizen, jako kreslíř, grafik a příležitostně jako autor dekorací v Praze.

V roce 1767 byl přijat za člena vídeňské Akademie, téhož roku, po otcově smrti, převzal funkci správce pražského domu ve vlastnictví kláštera v Oseku. Z finančních důvodů si v roce 1782 otevřel v Karlově ulici na Starém Městě pražském obchod
se suknem, který úspěšně provozoval až do své smrti.

Soukromě vyučoval kreslení, bezplatně od roku 1787 v sirotčinci Jana Křtitele, založeném 1773 pražskou zednářskou lóží.

V roce 1796 patřil k iniciátorům založení Společnosti vlasteneckých přátel umění a po jejím ustanovení se stal členem výboru.

Jako sběratel shromáždil úctyhodnou sbírku kreseb, grafik, obrazů, ale také soubor archiválií pražských malířských bratrstev, který byl spolu s umělcovou pozůstalostí zakoupen pro SVPU, později se stal základem dnešního Archivu Národní galerie v Praze.

Významná je Jahnova činnost literární, pro kterou je považován za jednoho ze zakladatelů historiografie českého umění. Většina jeho statí směřovala k zamýšlené, ale neuskutečněné syntéze o českém výtvarném umění.

Publikováno: České malířství 19. století - Naděžda Blažíčková-Horová