Honsa Jan (1876-1937)

Honsa Jan (1876-1937)

* 1876 – † 1937

Rodák z Běstovic u Chocně, přišel do Prahy r. 1893 a studoval s velkou zodpovědností u prof. Mařáka do r. 1899, kdy začíná jeho tvorba výrazově kulminovat.

Začínal v duchu malby Jansovy a Kavánovy, ale vnitřně přejal opravdu nejvíce od Mařáka („Tůň v lese", 1896). Ještě za studií zkoušel tvořit v duchu prvotního impresionismu ve šlépějích Slavíčkových a Lebedových, spolu s nimi volil i temperu resp. tehdy oblíbenou modifikaci zvanou syntonos a dospěl již koncem 90. let k výjimečně modernímu výrazu („Umírání", 1899 nebo „Stará pískovna" asi z r. 1900, upomínající na Slavíčkovu slavnou „Zahradní zeď").

Jeho tehdejší obrazy dosahovaly i významných společenských uznání, jak dosvědčuje velký olej „Letní odpoledne", oceněný na světové výstavě v Saint Louis r. 1904. Impresionistický rukopis Honsa neeskaloval, citlivou osnovou spíš kratších tahů umně spřádal obdivuhodná nokturna, chřadnoucí parková zákoutí nebo letní luka a stráně.

Své soustavné vzdělávání si prohloubil cestou do Francie r. 1903, kde obdivoval zvláště mistra velkorysých figurálních kompozic Puvise de Chavannes. Secesní tvarosloví a ornamentální dekorativismus Honsa po roce 1905 pomalu opouští, námětová skladba se stává reálnější, kolorit zemitější, někdejší symbolistickou zádumčivost vystřídá až ohnivá barevnost, fauvistická skvrna (některé výjimečné drobné práce) i technické experimenty.

Po první světové válce se jeho krajinářství ustaluje na vesměs líbivém zobrazení venkovských chalup, kvetoucích stromů nebo vyhlídek do kraje.

Za pozornost stojí i rozsáhlé dílo grafické, obírající se zejména staropražskými motivy a čekající teprve na své objevení (několik set čísel zachycuje i dnes neexistující lokality zmizelé při asanaci).

honsa-jan-signature

 

Publikováno: Michael Zachař - Mařákova škola