Hněvkovský Jaroslav (1884 - 1956)

Hněvkovský Jaroslav (1884 - 1956)

V roce 1907 odjíždí do Itálie a začíná studovat v Římě na malířské škola – akademii krásných umění Regio Instituto di belli Arti di Roma, aby tam studoval malířství podle živého modelu. V Římě také dochází k prvnímu setkání s krajanem Otakarem Nejedlým, již renomovaným českým malířem, který tu právě pobýval. Byl to začátek velkého vzájemného přátelství obou umělců, které hluboce zasáhlo do dalšího života i tvorby Hněvkovského. Na krátkou dobu se Hněvkovský vrací do vlasti. Do Prahy a do Žebráka. Potom nastává pevné rozhodnutí: cesta na Cejlon a do Indie. Toto nádherné a často nebezpečné a kruté putování dvou českých umělců se uskutečnilo v r. 1909. Právem vešlo do historie výtvarného života. Pro Hněvkovského znamenala cesta mnoho, rozhodla o jeho další životní dráze jako malíře Indie, která se stala jeho osudem. Zatím co Nejedlý propadl po čase stesku po domově a vrátil se do Evropy, Hněvkovský zde zůstal až do března 1913. Po první světové válce se sem v roce 1922 vrátil podruhé. Chtěl se tu usadit a zůstat natrvalo. Učarovala mu kéralská příroda, věčně zelená, bujná a divoká s krásnými a bezelstnými lidmi. Načas se dokonce uchýlil ke kmeni Kánikatů do horské džungle a žil a lovil tak s nimi.
Svou indickou tvorbu vystavoval v Praze v Umělecké besedě, jeho obrazy vzbudili pozornost ve výtvarných kruzích i širší veřejnosti. Obrazy českého malíře ho proslavili i na výstavě v galerii na Leicesterském náměstí v Londýně r. 1921. Pro veřejnost neobvyklá výstava 23 velkých obrazů z Cejlonu a jižní Indie, nazvané Obrazy z džungle. Džungle, její tvář a obyvatelé byli také ústředním motivem většiny vystavovaných prací: Ráj divochů, V hlubinách džungle, V cejlonských horách, Hnízdo rybářů, Návrat z lovu, Dívka kmene Veddů, V údolí lásky, Žlutá Venuše a další.
Indie se stala mladému umělci opravdovou školou, leckdy tvrdou, ale dobrou a poskytla mu bohatství námětů i k pozdější tvůrčí práci. Ihned po návratu do vlasti v roce 1927 vystavuje Hněvkovský soubor svých obrazů v Alšově síni v Praze a tehdy vyšly i jeho dvoudílné „Malířovy listy z Indie“. vzpomínky v nových malbách s indickými motivy. Na sklonku života sepisoval své upřímné životní paměti, které však zůstaly v rukopise.