Diaz De La Peña, Virgilio Narcisso (1807-1876)

Diaz De La Peña, Virgilio Narcisso (1807-1876)

Diazovi rodiče pocházeli ze Španělska, do Francie utekli kvůli politickému pronásledování. Otec prchal dál, smrt jej zastihla v roce 1810 v Anglii. Matka se synem putovala za prací po celé Francii, avšak rovněž velmi brzy (1817) zemřela. Osiřelého Diaze se ujal farář z Bellevue nedaleko Paříže, kde trávil své dětství objevováním přírody během toulek v lesích u Meudonu, Saint-Cloudu a Ville-ďAvray až do doby, než následkem hadího uštknutí přišel o nohu. Po krátkém učení u knihtiskaře začal asi v roce 1823 pracovat v porcelánce v Sèvres, kde se naučil základům malířství a seznámil se s Julesem Dupré, jehož otec porcelánku řídil. V roce 1825 se učil u malíře Françoise Souchona. Poprvé se účastnil pařížského Salonu v roce 1831 a pravidelně tam vystavoval až do roku 1859 (v roce 1844 získal 3. cenu, 2. cenu v roce 1846 a 1. cenu v roce 1848). V mládí obdivoval díla Eugena Delacroixe (podle jeho vzoru maloval orientální scény), Correggia, Françoise Bouchera, Antoina Watteaua a dokonce Pierre-Paula Pruďhona, jež byla inspirací pro jeho rané krajiny s nymfami. Virtuózně malovanými obrazy, v nichž harmonicky spojoval figury s krajinami, si získal úspěch na Salonu i početnou klientelu. Věnoval se také historickým a náboženským výjevům, květinovým zátiším a portrétu. Zásadní změna v jeho umělecké dráze nastala v roce 1837, kdy se seznámil s Théodorem Rousseauem a začal malovat v lesích poblíž Fontainebleau se skupinou malířů zvanou Barbizonská škola (Dupré, Paul Huet, Constant Troyen a Camille Corot). Významně ovlivnil tvorbu mladší generace. August Renoir, Henri Fantim-Latour, Gaston La Touche, Claude Monet a dokonce Paul Cézanne obdivovali a studovali Diazovu techniku a Félix Ziem a Adolphe Monticelli se stali jeho přímými následovníky. V posledních letech svého života byl vedle Corota a Duprého považován za nejdůležitějšího žijícího malíře.