Brömse August (1873 - 1925)

Brömse August (1873 - 1925)

 August Brömse se narodil v roce 1873 ve Františkových Lázních a tam se také navrátil po svých akademických studiích v Berlíně. Od roku 1906 už ale působí v Praze, kde se stává členem Společnosti pro podporu věd a umění. Ještě goethovsky pojaté sdružení, v jehož rámci působil i další významný grafik Richard Teschner, soustřed'uje již značně rozptýlené síly německé menšiny. Ke které straně se připojit, na jakou tradici navázat, jak si potvrdit vlastní identitu, to byly jistě pro Brömseho naléhavé otázky. Svým založením, vzděláním a hlavně vírou byl český Němec August Brömse hluboce zakotven v 19. století. Jeho tvorba vycházela z pozdního romantismu a symbolismu, ale duchovní kořeny byly ještě hlubší. Zdá se, že ideální mistrovství nacházel Brömse, ostatně jako jiní Němci, v umění německého středověku a reformace. K německé gotice a renesanci se Brömse snažil přiblížit nejen duchovním obsahem, ale i technikou, například používáním tempery a malbou na dřevě. Kult mystického středověku, deskové malby, starého gotického písma, iniciál a také středověké grafiky značně konzervoval tzv. německou tradici. Ve sbírkách Národní galerie v Praze se nachází nevelký obrázek, tempera s názvem leden den života. Na první pohled se jedná o stylizovanou malbu krajiny s několika vysokými stromy a nízkou kamenou zídkou, za níž se otevírá rozlehlý prostor. Až nenápadné působí motiv jakési tryzny s drobnou klečící postavou mezi dvěma cypřiši. Pochopíme, že krajina je jen krásnou dekorací, potěšením pohledu, a že to podstatně je vyjádřeno v malém měřítku s hlubokou pokorou a vcítěním. Právě takový je Brömse, umělec zírající k obzoru a očekávající okamžik zjevení. Příchod první světově války, pád do apokalypsy, posílil Brömseho zájem o biblické obrazy a podobenství. Brömse vytváří celou řadu grafických listů a jako by těmito tisky vysílal světu varovná sdělení. Ztraceni synové a věznění apoštolové, milosrdní samaritáni i nevěřící Tomášové zaplňují biblické scény, v nichž se dávná minulost prolíná s momenty současnosti. August Brömse prožívá nástup české moderny před první světovou válkou, je šokován rozpadem tradičních hodnot a chtě nechtě se musí vyrovnat i s nástupem nových výtvarných směrů. Jako umělec hledající a otevřený vstřebává do svého díla i prvky kubismu a především expresionismu a to v charakteristické středoevropské směsici nazývané kuboexpresionismem. Ostatně expresionismus, Němcům bytostně blízký, jako by dovršoval výraznou expresivní linií německého umění. Expresionismu se koneckonců nevyhnul ani Franz Kafka, s nímž může být Brömse v některých pasážích i srovnáván. Z podnětu Maxima Kopfa, nám asi nejznámějšího žáka Augusta Brömseho, vzniká v roce 1919 sdružení s poněkud nečasovým názvem Die Pilger - Poutníci. Biblické obrazy, utopie a vize se střetávají s konflikty moderní společnosti. Romanticky založení poutníci, idealisté, se vydávají na pouť do nejistého moderního světa. Tak vyznívá unikátní album P1 (Die Pilger) vydané v Praze-Dejvicích v roce 1921 a připomínající ne náhodou syrovostí i dřevitým papírem jakýsi samizdat. Vznik první republiky nesmírně posílil sebevědomí české kultury a postavil Němce a také německy mluvící Židy do role outsiderů. S podobnými pocity a stavy, které inspirovaly Brömseho tvorbu, se vyrovávali i někteří čeští umělci. V prvé řadě je třeba jmenovat Jana Zrzavého a Bohuslava Reynka a částečně i Josefa Váchala. Další těsné souvislosti můžeme objevit při srovnání s Bedřichem Feiglem, jedním z členů Osmy. Všichni tito umělci mají po ruce Bibli a myslí autenticky v biblických obrazech, aniž by jen ilustrovali stará podobenství. Navíc tyto umělce nezajímá jen pomíjivý vzhled formy, oni tíhnou k podstatě duchovního základu. „Duchovní hudba" je dnes už běžně užívaný muzikologický pojem, ale ve výtvarném umění nám stále chybí potřebná a zažitá kategorie. K nejčastějším motivům Brömseho díla se řadí utrpení Krista, bičování a ukřižování na Golgotě. Syn Boží je nakonec jen opuštěný, potupený a krvácející člověk. Brömse jako by říkal, že moderní umění zapomnělo na lidské utrpení a zanechalo člověka v duchovní nouzi a zoufalství. Nejinak je tomu i se svatým Šebestiánem, mučedníkem, k němuž se ale přihlásili i Bohumil Kubišta či Bohuslav Reynek. Obětavou péčí a pomoc symbolizuje Milosrdný samaritán, motiv nám dobře známý i z díla Jana Zrzavého. August Brömse byl sice outsider, ale nežil rozhodně na pustém ostrově. Jeho dílo obklopovala česká kultura, s níž sdílel některé pocity a mohl s ní navázat i jisté spojení. Malíře, grafika a vizionáře Augusta Brömseho nelze vylučovat z českého prostředí jen proto, že byl Němec. Tak jako sem zapadají Franz Kafka, Franz Werfel či Johannes Urzidil, tak sem patří i August Brömse jako specifický příklad umělce tvořícího v národnostně propletené střední Evropě. Brömse se narodil o deset let dříve než Kafka - jeden z umělců byl sudetský Němec, druhý se hlásil k židovské národnosti. Nicméně oba se asi cítili jako vyhoštěnci, cizinci, oba svírala úzkost a trápila stejná potřeba lidského porozumění a vzájemné pomoci. Franz Kafka zemřel v roce 1924, August Brömse umírá jen o rok později. Oba odešli včas ze starého světa, který nebyl nejlepší, ale nabízel ještě šanci naděje a vykoupení. Josef Kroutvor