Blog Galerie Marold

Andělé se zjeví na hradě

Jiří Židlický — Mon, 14 May 2012 14:40:05 +0000

Sběratelství je dobrodružná a nekonečně krásná činnost. Obzvlášť sběratelství umění. Každý den se děje něco zázračně nového, přicházejí rozmanité nabídky. Sběratelé, kteří se specializují na 19. století dobře vědí, že obrazy českého nazaréna Františka Tkadlíka jsou velkou vzácností. Tenhle český Raffael, žák Berglerovy pražské Akademie, nenamaloval obrazů příliš mnoho. Za to každý vyniká líbeznou atmosférou a je skutečnou perlou, kterou je těžké objevit. Národní galerie v Praze od něj vlastní asi největší počet obrazů, má jich i s jedním přiznaným falsem rovných třicet. Donedávna vystavovala ve stálé expozici v Jiřském klášteře asi pět Tkadlíků, ale kromě galerie existuje v Praze jedna soukromá sbírka, která se může pyšnit hned několika krásnými, špičkovými oleji. Ty budou zanedlouho vystaveny na Pražském hradě v Císařské konírně na prestižní výstavě Ferdinand V. Dobrotivý a umění jeho doby. Výstava soustředí unikátní díla z českých zámeckých sbírek většinou malířů, kteří působili v Rakousku a jež se těšili pozornosti císařské přízně a proto tam také nemůže chybět Tkadlík, který procestoval Itálii a působil ve službách uměnímilovné hraběcí rodiny Czernínů.

František Tkadlík, Tři objímající se andělé

V již zmíněné soukromé sbírce se nachází překrásný obraz Tři objímající se andělé, postavy andělů jsou zobrazeni s perleťově se třpytícími křídly a výrazy nevinnosti. Jejich bělostná, ale přitom lidsky působící tělíčka se vznášejí na nebesích. Obraz byl dlouho považovaný za nezvěstný. Autorka velké monografie o Františku Tkadlíkovi, nedávno zesnulá historička umění Eva Petrová, obraz nikdy neviděla, ale zmiňuje se o něm z dostupných pramenů, tedy z korespondence malíře mezi ním a Černínem a také z dobových ohlasů kritiky, která Tkadlíkova díla nesmírně ctila a uměnímilovná veřejnost je s napětím očekávala na výstavách. Objímající se anděle získal po krátkém boji na vídeňské aukci můj dobrý známý, již zmíněný sběratel.

František Tkadlík, Víra, naděje a láska

Nedávno jsem mu vyprávěl o možnosti získat další Tkadlíkův unikát, který by se báječně hodil do jeho sbírky. Už také proto, že se jedná o podobný námět. Opět letící andělé (géniové), tentokrát celé postavy, vznášející se na letícím mraku. Z literatury bylo zjevné, že tentokrát půjde o variantu k obrazu, který vlastní Národní galerie v Praze – alegorické pojetí – Víra, naděje a láska. Srdce nám oběma zajásalo. Bylo by skvělé, aby se andělé potkaly po skoro dvě stě letech. Po několika rozhovorech bylo rozhodnuto. Obraz se musí získat za každou cenu! Sběratelé, u nichž převládá vášeň nad rozumem, jsou nejlepší. Ostatně, koupíte-li obraz, na který už téměř nestačí váš předem daný rozpočet, bývá mnohdy nejlepší investicí. A devatenácté století bude za pár let stejně vzácné jako jsou malíři meziválečné avantgardy. Pamatujete, kdy ještě Kupka, Filla a Zrzavý stávaly pod milion korun? Obraz bude od 30. května spolu s dalšími dvěma Tkadlíky vystaven na Pražském hradě v Císařské konírně. Až do začátku září se andělé budou pýřit nad milovníky umění a jejich andělská krása nás obestře vírou, láskou a nadějí.

Čermákův Šimon Lomnický znovu na scéně

Slavná spisovatelka a její Coubine

Jiří Židlický — Sun, 06 May 2012 17:11:13 +0000

Před pár dny mě navštívil můj známý – sběratel a milovník umění a pochlubil se mi svým novým úlovkem. Získal totiž do své sbírky krásné snové dílo Othona Coubina – Zima v Provenci z roku 1929. (Obraz je publikován v monografii Jiří Siblík: Malířské dílo Otakar Kubín – Coubine, 2000).

Othon Coubine, Zima v Provenci

Coubine trávil zimu ve svém ateliéru v Simiane, kde se věnoval malbě zátiší. Podle doporučení světoznámého impresionisty Eugena Boudina začal chodit malovat do plenéru i v zimních měsících. Za motivem zasněžených plání musel vystoupit výše do hor, mezi štíty Nízkých Alp. Tam vznikl i zmiňovaný obraz Zima v Provenci. Dílo představuje krajinu v Provensálských Alpách s horou Mont Ventoux, která je vzdálena od Simiane asi 40 km. Tento obraz není zajímavý jen proto, že Coubinových pláten s námětem zimy je jako šafránu. Důležitost a zajímavost tohoto díla je i v přípisu „Collection Stein“ na zadní straně obrazu. Jedná se totiž o jeden z několika děl Coubina, které do své kolekce zakoupila ve 20. letech sběratelská rodina Steinů.

Rodina Steinů byla německo-židovského původu a stala se úspěšnou a bohatou rodinnou firmou v tramvajovém podnikání v San Francisku. Sourozenci Gertrude (1874 – 1946) a Leo Stein (1872 – 1947) byli vysoce vzdělaní, hovořící plynně několika jazyky, intelektuálně založení a dychtiví přijmout nové myšlenky. Poté, co se usadili v Paříži, nashromáždili stovky obrazů relativně neznámých umělců, kteří se s rodinou přátelili. V letech 1904 – 1913 provozovala Gertruda se svým bratrem Leem soukromou galerii moderního umění. Objevila se zde raná díla takových umělců, jako byl Paul Cézanne, George Braque nebo Pablo Picasso (Picasso se stal dokonce blízkým přítelem Gertrudy a v roce 1906 namaloval její slavný portrét). V bytě světoznámé spisovatelky Gertrudy Steinové se každou sobotu scházeli výtvarníci a literáti, mezi nimi např. Ernest Hemingway či Francis Scott Fitzgerald. V následujících letech Leo Stein společně se svojí sestrou Gertrudou rozšířili svojí sbírku o díla dalších současných malířů, jako byli Matisse, Vallotton, Marquet. Mezi všemi těmi nákupy velkých jmen se objevuje i český malíř Coubine, kterého ve 20. letech Steinovi finančně podporovali.

V těchto dnech probíhá v Metropolitan Museum of Art v New Yorku výstava z názvem The Steins Collect: Matisse, Picasso, and the Parisian Avant-Garde. Výstava se zaměřuje na avantgardní malířství, které americká rodina Steinů žijící v Paříži nashromáždila v prvních letech dvacátého století. Mezi vystavenými díly je slavný obraz od Henri Mattise – Woman with a hat (1906) nebo zmiňované plátno Pabla Picassa – Gertrude Stein (1905 – 06).

Kolega sběratel musí mít jistě radost z toho, že jeho Coubine prošel takovou věhlasnou sbírkou, jako byla kolekce Steinů.

Konec (s)nové epochy

Jiří Židlický — Mon, 23 Apr 2012 11:03:44 +0000

je melancholické pojmenování výstavy, která je do 3. června 2012 k vidění v Oblastní galerii v Liberci.

Maxmilián Pirner

Téměř 160 exponátů pochází z významné soukromé sbírky sběratele Patrika Šimona. Patrik Šimon je historik umění, autor celé řady publikací a katalogů, v nichž postupně zpřístupňuje rozsáhlou sbírku uměleckých děl, budovanou od devadesátých let s mimořádně bohatou akviziční akcelerací (dnes kolekce čítá šestnáct tisíc děl evropského umění od čtrnáctého do dvacátého století). Sbírka ztělesňuje fascinující fenomén – totiž soukromý vesmír, který poskytuje životní náplň i sen. Od roku 2000 se kolekce umění otevírá veřejnosti formou dlouhodobých i krátkodobých výstav a zápůjček doma i v zahraničí.

Vojtěch Preissig

Vedle liberecké expozice probíhá současně výstava Zamlčená moderna / Iluze a sny / Středoevropské umění ze sbírky Patrika Šimona / 1880–1930, která je k vidění v Oblastní galerii Vysočiny v Jihlavě. Obě výstavy mají mimo jiné společné základní téma, kterým je stylový kánon secese a symbolismu. Zatímco jihlavská výstava se více zaměřuje na české Němce a židovské malíře v souvislosti s velkými jmény jako Gustav Klimt, Oskar Kokoschka, Alfred Kubin, František Kupka ad., liberecký projekt předvádí umění secese jako poslední univerzální sloh epochy devatenáctého století.

Tento směr reprezentoval evropskou buržoasii. V tomto ohledu si výstava v Liberci nemohla přát pro své uspořádání lepší prostory, než historizující architekturu Liebiegovy bývalé rezidence. Baron Liebieg byl typickou postavou gründerského textilního velkopodnikatele, který shromáždil úctyhodnou sbírku francouzských barbizonců a německých malířů, kterou odkázal městu Liberec. A právě v Liebiegově vile KONEC (S)NOVÉ EPOCHY získal svůj dočasný domov, ještě před tím, než tato historizující památka projde náročnou rekonstrukcí a sbírky galerie se přestěhují do nového útočiště v bývalých městských lázních.

Spojením původního místa a času vzniká neopakovatelná výzva pro soukromou sbírku, ve které dominují díla předních evropských i českých umělců jako jsou Franz Metzner (s Libercem velmi těsně spjatý česko-německý sochař), Peter Behrens, Franz Barwig (zastoupený na výstavě dvěma plastikami, z nichž vyniká dřevořezba Sup z javorového dřeva), Maxmilian Pirner, Jan Preisler, Luděk Marold, Vojtěch Preissig (jemuž je věnován celý výstavní sál), Jan Štursa (se slavnou sochou Puberta), Ladislav Šaloun, Maxmilian Švabinský, ale také méně známí a s o to větším překvapením představovaní solitéři jako Emil Orlik (vynikající svými japonskými tématy) či Richard Teschner (mimořádně zajímavý předchůdce surrealismu z přelomu století s pohádkově snovými náměty).

Snahou výstavy je ukázat nejen díla českých malířů, grafiků a sochařů, ale také tvorbu česko-německých umělců, kteří se postupně zapojují do našeho vědomí o kontinuitě komplikovaného středoevropského uměleckého prostoru se svým velmi otevřeným a svobodným projevem. Výstava reflektuje také tvorbu malířek Zdenky Braunerové, Lili Gödl-Brandhuberové (s fascinujícím malířským poloaktem), Marie Kirschnerové, Hermíny Laukotové, Amélie Hausmannové, Herminy Ginzkeyové ad.
¨
Zvolené ukázky operují s přísně vybraným fondem, který se velice obezřetně vyrovnává s dobovými proudy, jež utvářely fenomén secese, jako byly zejména symbolismus, naturalismus a dekadence. Tyto nesmírně pozoruhodné výtvarné směry mají v současném diskursu dějin umění své nově znovunabyté místo a lákají k interpretaci. Diváci na výstavě naleznou i velmi unikátní dílo přítele Egona Schieleho Erwina Osena s jeho pohledem na českokrumlovské nádvoří zámku. Takových překvapení má projekt ovšem celou řadu.

Výstava Konec (s)nové epochy je umístěna v jedenácti přízemních sálech galerie, kde se kromě obrazů, kreseb, grafických listů a soch vystavují také ukázky užitého umění a dobové knižní kultury. K výstavě vychází obsáhlý katalog, který v přehledných interpretačních textech zachycuje 141 reprodukcí.

KDE: Oblastní galerii v Liberci, U Tiskárny 81/1, Liberec

KDY: 19.04. – 03.06. 2012, 10-18 h, pondělí zavřeno

Zvětšit mapu

Vydražené obrazy v aukci Marold 07/2011 – 03/2012

Jiří Židlický — Thu, 12 Apr 2012 13:43:35 +0000

Galerie Marold Vám přináší výpis ukončených aukcí za období červenec 2011 – březen 2012. Vybrali jsme pro Vás ty nejzajímavější vydražené obrazy z aukce Marold.

Porš Gustav, Jaro – více o autorovi zde

Macoun Gustav, Břízy – více o autorovi zde

Honsa Jan, U Ústí nad Orlicí – více o autorovi zde

Josef Holub, Partie u Nelahozevse – více o autorovi zde

Hůrka Otakar, Krajina s potokem – více o autorovi zde

Výstava Klasikové 19. století v galerii S.V.U. Mánes

Jiří Židlický — Thu, 12 Apr 2012 12:54:42 +0000

Spolek výtvarných umělců Mánes, který v roce 2012 oslaví 125. výročí svého založení (duben 1887), představí na výstavě kvalitativně vyvážený soubor maleb v tematicky vyrovnaném rejstříku od krajinomaleb přes portréty až po zátiší a dekorativní tvorbu.

Václav Brožík, Politikáři na vsi

Velká jména rodiny Mánesů, Piepenhagenů, Josefa Navrátila, Václava Brožíka, Haushoferů a významných solitérů sklonku 19. století jsou doplněna pozapomenutými jedinečnými díly dalších autorů.

Vojtěch Hynais, Poloakt

Antonín Hudeček, Koupání

Připomínka kulturních hodnot doby českého národního obrození v rozličném spektru výtvarného vyjádření ukáže ve známých i dosud neprezentovaných obrazech potenciál, jímž čeští umělci přispěli k evropskému kulturnímu dědictví.

Václav Brožík, Jitro

KDE: Galerie S.V.U. Mánes Diamant, Spálená 4, Praha 1 – Nové Město

KDY: 05.04. – 27.05. 2012, 12-18 h, pondělí zavřeno

Zvětšit mapu

Výstava Mařákovci v Náchodě

Jiří Židlický — Tue, 10 Apr 2012 12:46:08 +0000

Do 22. dubna můžete navštívit výstavu s názvem Mařákovci z náchodských sbírek.

Výstava Mařákovci z náchodských sbírek, Galerie výtvarného umění v Náchodě

Výstavou připomíná Galerie výtvarného umění v Náchodě 180. výročí narození Julia Eduarda Mařáka (1832–1899) a současně umělce významné i zapomenuté, kteří jeho slavnou krajinářskou školou pražské Akademie v letech 1997 až 1899 prošli.

Kolekce bezmála stovky děl je koncipována z větší části z málo známých nebo zcela neznámých obrazů většiny Mařákovců z náchodských soukromých sbírek a ze sbírky Galerie výtvarného umění v Náchodě. Soubor nepředstavuje jen fenomén Mařákovy školy, tedy díla z let Mařákova působení na Akademii, ale je širším pohledem na spektrum jeho žáků a jejich malířsky velmi odlišných, rozmanitých projevů.

Kromě symbolického připomenutí velkého umělce a učitele obrazy a kresbami ze sbírek Východočeské galerie v Pardubicích, Galerie moderního umění v Hradci Králové, Galerie výtvarného umění v Náchodě i ze soukromí, je představeno dvacet osm jeho žáků.
K nejzajímavějším dílům, které na výstavě můžete vidět jistě patří obrazy takřka se nevyskytujících malířů Josefa Baška a Antonína Raimunda Wolfa. Wolf je zde zastoupen olejem s názvem Odpočinek pod sosnami.
Mezi dalšími zajímavými pracemi najdeme detailně provedenou kresbu Ludvíka Csordáka – Opuštěný mlýn z roku 1891, kterou jsme před několika lety měli v nabídce nebo fauvistický obraz Oty Bubeníčka z roku 1908 – Cesta k lesu.

Václav Březina, Tragédie lesa na Brance o větrné smršti, 1902

Stěžejním dílem celé výstavy je rozměrný olej Tragédie lesa na Brance o větrné smršti (1902) od Václava Březiny. Obraz je ve sbírce náchodské galerie a byl Březinou namalován za jeho tříletého pobytu v Náchodě.

Výstavu vřele doporučuji a doufám, že se i v budoucnu najde další soukromý sběratel, který představí svojí sbírku Mařákovců veřejnosti.

K výstavě vyšel také kvalitní katalog s 90 barevnými reprodukcemi, který si můžete zakoupit i u nás v Galerii Marold.

KDY: 02.03. – 22.04. 2012, 09-19 h, pondělí zavřeno
KDE: Galerie výtvarného umění v Náchodě, Smiřických 272, 547 01 Náchod

Zvětšit mapu

Výstava Zamlčená moderna / Iluze a sny

Jiří Židlický — Thu, 05 Apr 2012 16:54:37 +0000

Výstava Zamlčená moderna / Iluze a sny / Středoevropské umění ze sbírky Patrika Šimona / 1880 – 1930 svým nekonvenčním pojetím otevírá cesty novému vnímání středoevropské avantgardy. Pokouší se mapovat mezery v historii diskontinuitního vývoje umění, spjatého jak se sledováním významných osobností moderny a avantgardy, tak i z dnešního hlediska neopomenutelných solitérů. S tím souvisí současná reflexe tvorby českých Němců a židovských autorů, jejichž osudem bylo postupné vytěsňování nebo záměrné zamlčování jejich existence v proměnlivém osudu evropských
dějin. Paradoxní je, že z dobového hlediska celá plejáda představovaných umělců kdysi vystavovala svobodně od Vídně přes Prahu, Berlín nebo Mnichov a jejich díla se potkávala zcela běžně na výročních výstavách spolků a salonů. „Roli antagonistických vztahů jim vnutila až pozdější reflexe, na které se podíleli teoretici umění“, říká majitel rozsáhlé sbírky Patrik Šimon, sám historik umění a sběratel. (Jihlavská veřejnost již měla příležitost seznámit se s ukázkami jeho rozsáhlé sbírky devatenáctého století a baroka a manýrismu na dvou výstavách v OGV Jihlava.)

František Kupka, Cesta ticha, 1900–1903

Těžiště výstavy se opírá o časovou linii sledující nástup moderny, kótovanou důležitými stylovými proměnami v atmosféře symbolismu, secese a naturalismu, které s koncem „krásné epochy“ do
období první světové války vygenerovaly prudké střídání stylů, v nichž je hluboce zakořeněno celé umění modernismu (od fauvismu přes expresi až po kubistické tendence, ale i pronikání
neoklasicismu). Výstava vedle důležitých jmen evropské avantgardy jako například Gustav Klimt, Egon Schiele, Oskar Kokoschka, Koloman Moser, Alfred Kubin, Edvard Munch, Jules Pascin, Otto Mueller aj. přináší sondy do tvorby jejich českých protějšků – Františka Kupky, Luďka Marolda, Gabriela Maxe, Vojtěcha Preissiga, Jaroslava Panušky, Josefa Váchala, ale také příklady velkého umění českých Němců, jakými v první vlně byli Richard Teschner, Emil Orlik, August Brömse, Wenzel Hablik a další. V teritoriu zvolené koncepce výstavy vystupují taktéž představitelé domácí české avantgardy (Bohumil Kubišta, Václav Špála, E. A. Pittermann-Longen, Zdeněk Rykr), jejichž zrcadlem zůstanou práce kosmopolitně vyhraněných jmen česko-německých malířů (Maxim Kopf, Georges Kars, Max Pollak, Kurt Gröger, Hugo Steiner-Prag), projevujících odlišné tendence a nálady, odrážející dobové klima třicátých let.

Jaroslav Panuška, Upír, kolem r. 1900

Sbírka Patrika Šimona poskytuje svým rozsahem, kvalitou a různorodým zaměřením plastický dobový rámec tolik nutného kontextu. Na výstavě je ve výběru přítomno přes 140 špičkových malířských
prací, kreseb a grafiky. V kabinetním pojetí jsou na výstavě zastoupena i díla několika umělců ze sbírky OGV, která tvoří zajímavý pendant k soukromé kolekci a ukazují nadčasovou akviziční politiku galerie zřizované krajem Vysočina.

Publikace

Výstavu doprovázejí dvě reprezentativní rozsáhlé publikace v samostatné české a německé mutaci s bohatou obrazovou výbavou, představující vystavený materiál v rozmanitých souvislostech (345 stran, 314 barevných reprodukcí, pevná vazba V8).

Slovo o sběrateli

Výtvarnou sbírku buduje Patrik Šimon více jak dvacet let. Podařilo se mu shromáždit kolekci, jejímž motorem je produktivní vášeň. Významná je také z toho důvodu, že její majitel se neomezuje pouze na české umění, ale soustavně sbírá evropská díla, což není v Čechách nejběžnější model. „Umění je dar, který je nám na krátkou dobu svěřen a my o něj musíme pečovat jak nejlépe dovedeme, abychom v této rozporuplné době po sobě zanechali nějakou smysluplnou stopu,“ říká Patrik Šimon. Cílem tohoto počínání není uzavírání se do soukromého kabinetu krásných kuriozit, ale velmi sofistikovaná činnost vedoucí k jejímu zveřejňování. Sbírku využívají jako významný zdroj poznání badatelé a historici umění. Bez zápůjček z jeho sbírky se obejde málokterá významnější výstava u nás. To všechno vede majitele k úvaze jednoho dne trvale zpřístupnit kolekci široké veřejnosti.

Doprovodné aktivity kraje Vysočina v rámci výstavy Zamlčená moderna

Součástí výstavy je bohatý program aktivit aktualizovaný na webových stránkách kraje Vysočina a Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě.

Výstava se koná pod záštitou hejtmana kraje Vysočina MUDr. Jiřího Běhounka s patronátem velvyslance Rakouské republiky Jeho Excelence Ferdinanda Trauttmansdorfa

Termín výstavy
12. dubna 2012–07. října 2012

Místo konání
Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě, Masarykovo náměstí 24, 586 01 Jihlava

Otvírací doba
Otevřeno denně mimo pondělí 09.00–17.00 hodin

VIP vernisáž
12. dubna 2012 v 17.00 hodin

Vernisáž
13. dubna 2012 v 17.00 hodin

Úvodní slovo
Mgr. Aleš Seifert, ředitel OGV v Jihlavě, Mgr. Patrik Šimon

Kontaktní informace
telefon: +420 567 301 680
e-mail: ogv@ogv.cz
www.ogv.cz

Zvětšit mapu

Rothschildův Radimský nalezen na půdě!

Jiří Židlický — Thu, 05 Apr 2012 15:11:33 +0000

V září roku 2011 se v pařížské pobočce Christie´s konala aukce ze sbírky Fould-Springer z kláštera Royaumont. Během aukce se prodalo 99% položek za více než 7 milionů eur.

Pro experty z Christie´s nebylo mnoho uměleckých předmětů zajímavých. Proto se zbylá část sbírky objevila letos v dubnu v nabídce malé aukční síně v městečku Senlis (Senlis je vzdáleno od kláštera Royaumont pouhých 20 km a cesta vede okolo zámku Chantilly).
Aukce nesla název Palais Abbatial de Royaumont – Greniers et Dépandances, což ve volném překladu znamená „Opatský klášter Royaumont – z podkroví a hospodářských budov“. V aukci se nabízelo 461 položek z různých oborů umělecké a řemeslné činnosti: deštníky, rozbité džbány, prasklé skleničky apod. Zkrátka všechny ty předměty, které kdysi sloužily svému majiteli. Mezi takovými najdeme markýze de Bellissena nebo Jules Edwarda Goüina , majitele největší stavební a železničářské společnosti. Předměty dražby se prodávaly v řádu několika desítek až stovek eur.

Václav Radimský, Paysage à l’étang

Vrcholem aukce se ale nakonec ukázal být obraz Václava Radimského s názvem Paysage à l’étang, který vystoupal z 6 000 eur na mnohonásobek odhadní ceny. Spokojený vítězný dražitel obrazu (jímž byl jistý francouzský obchodník, jak se posléze ukázalo) sklidil pak v sále zasloužený potlesk návštěvníků.

Obrazů z Radimského pobytu ve Francii se na trhu objevuje málo. Tento byl ale zajímavý ještě něčím jiným. Zezadu na obraze jsou totiž iniciály a evidenční čísla majitelů obrazů – G.R.2A , R 2079 a E.R. 2079. Co tyhle značky znamenají mi vysvětlila má kamarádka a historička umění z Paříže Anne-Marie.
G.R. je monogram Gustava de Rothschilda (1829–1911), generálního konzula Rakouska – Uherska a známého sběratele umění. Většina jeho sbírky se nacházela od roku 1880 v Château des Hayes v Saint-Maximin u Chantilly.

Monogramy Rothschildů zezadu obrazu Paysage à l’étang od Václava Radimského

R. je monogram Gustavova syna – barona Roberta de Rothschilda (1880–1946), taktéž velkého sběratele a mecenáše umění.
Poslední monogram E.R. patří francouzskému bankéřovi a sběrateli umění Élienovi de Rothschildovi (1917–2007). Jeho sbírka obsahovala díla Rembrandta, Gainsborougha, Dubuffeta, Picassa aj.

Jak se ale dostal obraz Radimského do kláštera Royaumont? Již od 19. století sloužil klášter jako sídlo bohatých rodin. Jednou z takových byla i rodina Fould – Springer. Bankéř Eugene Fould a rakouská baronka Marie-Cecile Von Springer (dcera průmyslníka Gustava von Springera) zakoupili zmiňovaný klášter v roce 1926 a vychovali tam svoji dceru Liliane (1916–2003). Liliane se v roce 1941 provdala za Éliena de Rothschilda. Oba dva byli dědicové obrovských uměleckých sbírek. Jestli se Élienovi a Liliane nezdál Radimský dost dobrý, aby ho zavěsili mezi díla takových malířů jako jsou Ricardo de Madrazo y Garreta (1852-1917) nebo Cornelis Koekkek (1803-1862), a proto skončil na půdě, to se už asi nikdy nedozvíme.

Jisté je, že byl před pár měsíci nalezen na půdě špinavý, v rozbitém rámu a první dubnovou neděli prodán za rekordní částku.

Romantický kreslíř František Bohumír Zvěřina

Markéta Jungová — Mon, 19 Mar 2012 15:28:01 +0000

František Bohumír Zvěřina se narodil 4. února 1835 v moravských Horotovicích jako desátý z dvanácti dětí manželů Zvěřinových. Po základní a reálné škole nastupuje v roce 1851 na studia na pražskou Akademii k prof. Antonínu Lhotovi, Maxi Haushoferovi a Eduardovi Engerthovi. Největší vliv na něj však měl Max Haushofer, jehož ateliér si Zvěřina zvolil. Součástí výuky krajinomalby byly výpravy za motivy. Mnichovan Haushofer vodil žáky kreslit k jezerům v jižním Bavorsku, do Alp a později také na Šumavu a do Krkonoš. Spolužáky mu byli například Adolf Kosárek, Julius Mařák, Alois Bubák, Hugo Ullik nebo Wilhelm Riedel. I přes respekt a sympatie ke svému učiteli se František Bohumír Zvěřina od preferovaného tematického zaměření na alpské scenerie distancoval. Bližší mu byla orientace na slovanskou tematiku. Svého panslavistického postoje (vystavoval jen obrazy se slovanskými motivy) nebyl ochoten se vzdát a tak byl roku 1859 donucen akademii opustit.

František Bohumír Zvěřina, Černá věž Solimanova v Hercegovině

Stejného roku přijímá místo prozatímního učitele kreslení na Obecné reálné škole v Kutné Hoře. Pedagogické činnosti se pak i na dalších místech věnuje až do stáří. Za zmínku stojí, že mezi jeho kutnohorské žáky patřil rovněž mladý Antonín Chittussi, který bral u malíře soukromé hodiny kresby.

Už od dob působení na akademii se Zvěřina věnuje svému oblíbenému cestování. Jeho výpravy započaly už roku 1954, kdy získal první finanční prostředky z prodeje obrazů na výstavě Krasoumné jednoty. Procestoval Hanou, Slovensko, Slovinsko, Dalmácii, Turecko, Albánii, Chorvatsko, Rumunsko, Ukrajinu, Bosnu, Hercegovinu, Černou Horu, Polsko a Rusko. Byly to cesty umělce – romantika a dobrodruha. Putoval s výbavou skýtající jen, dle jeho poznámek, „nejpotřebnější kusy prádla, malou knihu ku kreslení skic, revolver a housle“. Podklad pro jeho kresby tak tvořily náčrty poskládané z různých papírů vytržených ze skicáku, které pak v klidu domova finalizoval tušovou překresbou pro nově vzniklý formát.

Neúnavnou rukou kreslil vše, co se mu zdálo charakteristické, rázovité a zajímavé. Zachycoval různé typy lidí, srázné stěny skal, stáda koz či ovcí, divoké strže či krajinu zmáhanou vichřicí. Pro svého romantického ducha našel zalíbení také v ruinách hradů, opuštěných klášterech či polorozbořených chatrčích, za nimiž neváhal jít i na ta nejodlehlejší místa. Zvěřinův rukopis těmto budovám v různém stádiu zchátralosti dodával nezaměnitelnou přitažlivost. Lákala ho dramatičnost a vypjatost, které pak ve spojení s exotickým prostředím otevírají fascinující svět na pomezí reality a fantazie.

Tematická bizarnost různých scén je působivým způsobem podpořena i jejich kreslířským provedením. Těžiště jeho tvorby se už od šedesátých let nachází v kresbě (tužkou či perem), která mu pro svou černobílou kontrastnost byla pro uchopení svých námětů nejbližší. Pro dobře reprodukovatelnou techniku a zároveň přitažlivost není divu, že se jeho tvorba stala tak hojně publikovanou v mnoha tehdejších místních i zahraničních periodikách.

Klasickou černobílou kresbou se vyjadřoval i v případě, kdy působil jako válečný zpravodaj pro rakouskou armádu. Na svých balkánských cestách dokumentoval události a zároveň nacházel inspiraci pro svou tvorbu. Atraktivita této tematiky je úzce spojena s dramatickými událostmi, jimiž tyto země procházely. Po staletí zde docházelo ke konfrontacím křesťanské civilizace s islámskou. Bylo tomu tak i v případě znázornění historické události z roku 1878, kterou zachycuje kresba s názvem: Černá věž Solimanova v Hercegovině. Tato ukázka jeho vrcholné tvorby byla s oblibou publikována (například téhož roku ve Zlaté Praze, 1886). Stejnojmenná a neméně půvabná ranější varianta (1880) této perokresby je v nabídce Galerie Marold. Je zde zachycena tvrz Solimana Kula, která již v dávných dobách sloužila „za žaltář a popraviště křesťanských Slovanů“. Je to místo, kde došlo ke střetu hercegovských povstalců s rakouskou armádou. Při zachycení události nešlo Zvěřinovi v první řadě o dokumentační hodnotu. Naopak upřednostnil hodnotu výtvarnou. Vystihl zde napětí situace a dobrodružně pojatou krutost, čímž se mu zároveň podařilo rozehrát fantazii diváka.

V posledním desetiletí Zvěřinova života se jeho rukopis zklidňuje a jakoby ztrácí ze své vyhrocenosti. Ke slovu se teď častěji dostává barva. Rád kreslí okolí Bítova, který pravidelně navštěvuje. Umírá v roce 1908 ve Vídni, kde byl v posledních letech již trvale usazen.

Zdroj: Dlábková Markéta, Chrobák Ondřej: František Bohumír Zvěřina 1835 – 1908, Jihlava, 2008.

Adrian Zingg – Průkopník romantismu

Jiří Židlický — Wed, 14 Mar 2012 14:42:42 +0000

České Švýcarsko je součástí širší oblasti Labských pískovců, nazývané již po dvě staletí Českým a Saským Švýcarskem. Zásluhu na tomto romantickém názvu krajiny mají mimo jiné i dva malíři Adrian Zingg a Anton Graff, kteří v druhé polovině 18. století působili na akademii v Drážďanech. Oběma jim připomínala rodný kraj kolem Jury, kde se nalézají podobné scenérie. Oba malíři podnikali cesty podél Labe do míst mezi Pirnou a Hřenskem a svým výtvarným dílem položili základy zdejší vedutové tvorbě a propagaci přírodních krás.

Adrian Zingg, Am Wasserfall, 1785

Adrian Zingg (1734 – 1816) byl malíř a mědirytec švýcarského původu tvořící jistou dobu v prostoru dnešních národních parků České a Saské Švýcarsko. Mezi jeho nejoblíbenější náměty patřily skalní útvary v okolí dolního toku Labe na česko-německé hranici. Oblast, v níž tvořil, nazýval podle své vlasti Saským Švýcarskem, pro příhraniční region na české straně se posléze vžil název České Švýcarsko.

Adrian Zingg se vzdělával u svého otce, řezače oceli Bartholomäuse Zingga, a dále v učení pokračoval u mědirytce Johanna Rudolfa Holzhalba. V roce 1757 pracoval u bernského vedutového malíře Johanna Ludwiga Aberliho, jenž jej nechal tvořit rytiny ze Švýcarska. Spolu s medailérem Johannem Casparem Mörikoferem z Bernu odcestoval roku 1759 do Paříže, kde Zingg po sedm let tvořil mj. s rytcem Johannem Georgem Willem. V roce 1764 byl Christianem Ludwigem von Hagedornem jmenován mědirytcem v nově založené drážďanské akademii, kde působil od roku 1766 jako učitel. Kromě toho intenzivně komunikoval s profesorem Drážďanské akademie Christianem Wilhelmem Ernst Dietrichem, jenž mu pomáhal. Roku 1774 Zingg začal po Dietrichově smrti dokončovat jeho pozdní díla (celkově vydal 87 archů). Mimoto se roku 1769 stal členem vídeňské akademie a v roce 1787 členem berlínské. V roce 1803 získal profesuru mědirytectví na drážďanské akademii.

Adrian Zingg se věnoval malbě, kresbě, leptu a rytině. Obzvláště známým se stal díky svým krajinomalbám technikou sepia. Věnoval se zobrazování Durynského lesa (Thüringer Wald), částí Čech a především Saského Švýcarska, které procestoval v 80. a 90. letech 18. století.

Zingg si dával za cíl vytvářet co nejpřesnější reprodukce krajiny. Přestože si mezi svými současníky vysloužil respekt, po jeho smrti byla jeho díla považována za spíše méně umělecky hodnotná. Ve svých vzpomínkách jeho manýristické výtvory kritizoval také jeho žák Ludwig Richter. I tak však dnešního pozorovatele jeho práce zaujmou jako dokumentace saského místopisu.

Kupferstich-Kabinett Dresden ve spolupráci s Kunsthaus Zürich vystavuje do 6. května asi 150 grafických listů a kreseb ze své vlastní sbírky a zápůjček z Vídně, Baselu, Výmaru a Berlína. Výstava ukazuje průřez celé tvorby umělce, od reprodukčního rytce až k jeho mistrovským krajinářským pracím. Srdcem výstavy jsou velkoformátové sépiové kresby saských a českých pohledů.

Kupferstich-Kabinett, Staatliche Kunstsammlungen Dresden

Vedle prezentace grafických listů jistě zaujme dochovaný studijní materiál z jeho časů na akademii v Drážďanech a nahlédnutí do výuky a pracovních metod.

KDY: 17.02 – 06.05. 2012, 10-18 h, úterý zavřeno
KDE: Mědirytecký kabinet ve 3. patře Rezidenčním zámku, Taschenberg 2, 01067 Dresden
VSTUPNÉ: 10 / 7,50 € (vstupenka platí i na další 3 výstavy v Rez. zámku), do 16 let zdarma