O 4732, zakoupeno roku 1922 Klášter sv. Anežky České, I. patro, oddíl 7

Nejrozsáhlejší a nejznámější Alšovo dílo s historickým námětem. Vzniklo v době jeho tvůrčí mladosti a vyjadřuje jak jeho vlastní ambice, tak i naděje, jimiž se prostřednictvím odkazů k minulosti legitimovala česká společnost sedmdesátých let. Aleš chtěl původně oslavit památku husitského krále zobrazením jeho korunovace, nakonec se však rozhodl pro dramatičtější historickou událost, setkání Jiříka s jeho zetěm Matyášem Korvínem 27. února 1469 ve vypáleném stavení ve vsi Uhrově po neúspěšném tažení uherských vojsk do Čech.

Malířova snaha uplatnit představu historické události, v které zužitkoval efekty hmotného výrazu pastózní malby v duchu tendencí dobového evropského malířství, u nás předznamenaného hutnou malbou Karla Purkyně, ho nedovedla k předpokládanému úspěchu. Dílo zůstalo osamoceným monumentem, jehož ryze malířské kvality Aleš zhodnocoval v daleko intimnější poloze v menších lyricky zaměřených obrazech, jako je skica z roku 1877 k tomuto obrazu (NG, inv. c. 0 832).

Publikováno: České malířství 19. století - Naděžda Blažíčková-Horová