Aleš Mikoláš (1852-1913)

Aleš Mikoláš (1852-1913)

* 18.11. 1852 Mirotice – † 10.7. 1913 Praha

Studoval na Akademii výtvarných umění u Josefa Matyáše Trenkwalda a Jana Swertse, od roku 1869. V roce 1876 musel spolu s Antonínem Chittussim školu opustit z důvodu tzv. Woltmannovy aféry. Jeho spontánní talent se rozvinul hlavně v kreslířském díle a v ilustracích lidových písní. Vytvořil si osobitý rukopis, charakteristický výrazným ornamentálním cítěním a velkou představivostí. Často narážel na nepochopení a odmítání. Soudobému vkusu publika nevyhovovalo jeho velkorysé pojetí a výběr námětů.

V roce 1877 vyhrál společně s malířem Františkem Ženíškem soutěž na výzdobu stěn, lunet a stropu Národního divadla. Vytvořil cyklus „Má vlast", v němž se projevilo jeho zaujetí historickou látkou, způsob vyprávění, ale především smysl pro výtvarnou zkratku. Současně navrhl řadu nástěnných maleb a sgrafit, ve kterých se uplatnil jeho kresebný talent. Neopakovatelným způsobem dokázal spojit lidové prvky a rostlinné ornamenty pomocí dominantních linií v duchu nastupujícího secesního cítění.

Mikoláš Aleš často navštěvoval Pardubice, pobýval zde u svého přítele architekta Boži Dvořáka. Proto se s jeho díly v Pardubicích setkáme na více památkách, a to jak na významných církevních a světských stavbách, tak na průčelí rodinných domů. Kresby ze sbírky Východočeské galerie v Pardubicích se vztahují k mozaikám, které zhotovil podle Alšova návrhu V. Fórster. Odlišují se od konečného provedení barevností, rozdíl je patrný hlavně v plášti sv. Václava. Mozaiky zdobí hlavní vchod do kostela svatého Bartoloměje. V této památce nalezneme ještě dvě práce spojené se jménem M. Alše, nástěnnou malbu s námětem „Narození páně" provedenou podle jeho návrhu A. Háuslerem na severní straně ve vchodové části a v jižní zdije v elipsovitém okně v levé lodi vitráž s námětem P. Marie. Nejznámější prací podle Alšova návrhu je reliéf, připomínající pověst o vzniku erbu města Pardubic. Nalezneme jejna předbraní Zelené Brány a provedl ho sochař Bohumil Vlček.